Pes na dovolené II.
......aneb
další psí postřehy z dovolené
Druhá část dovolené našich páníčků byla naplánována na první srpnový týden.
Hned na začátku dovolené nás čekalo velmi milé setkání se známými a kamarády na Speciální výstavě chodských psů ve Zbraslavi u Brna.
Cestování:
přestože bylo na první pohled jasné, že panička má zjištěnou vhodnější trasu, páníček vytyčil trasu vlastní (přesně podle pravidla: „Pojedeme zkratkou! Je to sice horší, ale zato delší cesta!“), při níž jsme měli možnost poznat nejen krásy Jižní Moravy, ale zejména zoufalý stav místních komunikací.
Panička později na dotazy přátel: „Kudy jste jeli, že jedete tak pozdě?“, celkem výstižně odpovídala: „Přes Prdelovice nad Řitkou!“ Zde je nutno (na obranu páníčka) dodat, že na zpáteční cestě jsme už jeli trasou, kterou měla zjištěnou panička a za necelé dvě „hoďky“ pohodové jízdy, po celkem slušných silnicích, jsme byli až u chaty.
Ubytování:
bylo super! Panička sice trvala na tom, že nesmím spát na volné posteli (původně byla rezervovaná pro našeho Toma, ale ten nakonec dal přednost rybolovu před „psí přehlídkou krásy“), jenže když usnula, „zařídil jsem se po svém“ (ta postel tááák nááááádherně voněla...určitě jsem nebyl první pes, který na ní spal), zatímco náš „chodský vzorňouš“ setrval celou noc na místě vyhrazeném pro psy – na podlaze.
Stravování:
jsme si přivezli vlastní, takže bylo super.
Zábava:
ve velkém psím kolektivu se vždy užije spousta legrace. Navzájem jsme se očichávali a seznamovali, koukali jsme jak to „těm vystavovaným“ sluší v kruhu a povzbuzovali své favority. Náš Rexík si z třídy „BABY“ odnesl moc pěkný posudek a společně s Radkem pak v soutěži „Dítě a pes“ skončil na hezkém pátém místě. Také jsem se chtěl předvést v kruhu, ale panička mi vysvětlila, že tam nesmím, protože nejsem chodský pes.....tak jsem si do toho „kruhu“, který však byl ve skutečnosti čtvercem, občas strčil alespoň jednu tlapku.
Co by se mělo příště zlepšit:
příště bychom mohli na cestě za určitým cílem vynechat poznávání krás širokého okolí a objevování následků dlouhé zimy na místních komunikacích. Rozhodně bychom se měli více držet trasy, kterou nám doporučili ti, kteří za určitým cílem již mnohokráte cestovali a tudíž „mají vykoumáno kudy tudy je to nejlépe“.
Zbytek dovolené jsme pak strávili na chatě na jihu Moravy.
Ubytování:
opět jsme měli možnost volby a tak jsme se s Rexíkem rozhodovali podle aktuálního počasí. Pokud pršelo, spali jsme v chatě....a protože pršelo skoro celý týden, tak si tentokráte ubytování nemůžeme vynachválit :-) .
Stravování:
ryby, rybky, rybičky....no úplně SUPER!
Zábava:
odpočinek, spánek, procházky, nácvik agility a spoustu dalších činností. Také nás navštívili naši kamarádi: Dara, Meritka a Assan.
Co by se mělo příště zlepšit:
asi moje pozornost při vybírání prostoru k umístění „psí značky“. V den odjezdu jsem na vycházce špatně zvolil místo a pokropil „bejvák“ vosí královny. Za tento skutek jsem byl krutě potrestán.....dostal jsem píchanec rovnou do....(no, ani se neptejte kam :-( ). Bolestí jsem byl úplně šílený, běhal jsem, hrabal, kňučel....nakonec mě panička odchytila, prohlédla, strčila do auta a odvezla k veterináři, kde jsem dostal injekci. Po injekci jsem přestal vyvádět a chtělo se mi spát....jenže jsem si (následkem oteklých příslušných partií) nemohl sednout ani lehnout. Několik hodin jsem chodil po chatě i po zahradě, zkoušel si lehnout, ale nešlo to. Když už jsem se jen motal, tak panička vymyslela, že mě vezmou do náruče a opatrně položí na záda na válendu. Nejdříve jsem si ještě jednou zkusil sám lehnout....bolelo to, ale podařilo se... s hlavou položenou u paničky na klíně jsem okamžitě usnul...a tak se náš odjezd domů o den posunul.